Historie hrčavského kostelíku je nerozlučně spjata s historií Hrčavy. První zmínka o Hrčavě pochází z roku 1645 v souvislosti s budováním řetězce šancí a dalších obranných zařízení, která měla sloužit k obraně Těšínska proti předpokládanému vpádu Turků z Uher.

V tomto případě se jednalo o šance, které byly situovány asi 500 m jižně od dnešní konečné zastávky autobusů, na holém kopci o kotě 608 m.n.m., který dodnes nese název Šance.

Osada Hrčava vznikla nedaleko těchto šancí. Patřila k dnes polské obci Javořinka a tedy i pod farnost, pod kterou patřila Javořinka.

Po rozpadu Rakousko-Uherska po první světové válce v roce 1918 o Těšínsko soupeřily Československo s Polskem. Obyvatelé Hrčavy se hlásili k české národnosti a měli snahu při dělení historického Těšínska, aby Hrčava byla součástí Československa . Jejich snaha se však setkala s nepochopením , polští nacionalisté se je snažili od jejich úmyslu odradit se zbraní v ruce.

S konečnou platností se to podařilo až 20. června 1924 , kdy bylo těšínské pohraniční území s definitivní platnosti předáno Československé republice.

Hrčava se tak stala samostatnou osadou v rámci ČSR. Samostatnou obcí se Hrčava stala až 6. října 1927 . Snaha našich občanů připojit osadu Hrčavu k ČSR znamenala fakticky přerušení styků s původní mateřskou obcí Javořinkou. Nejbližší římsko-katolickou farností se tak pro ně stal asi 12 km vzdálený Jablunkov, kde pochovávali i své blízké. Protože na Hrčavu nevedla z nejbližší obce těšínského regionu Bukovce silnice, ale jen lesní a polní cesty, pohřbívání v Jablunkově, zvláště v zimě, kdy Hrčava bývala i delší dobu odříznuta od světa, bylo zvláště svízelné.

Především tyto okolnosti nutily naše předky přemýšlet o zřízení hřbitova a postavení kapličky.

Od slov k činům se přešlo v listopadu 1934, kdy byl zvolen přípravný a pracovní výbor.

Vzhledem k tomu, že z hrčavských obyvatel byl jen málokdo zaměstnán a zdejší lidi živily především maličká políčka, peníze na stavbu se sháněly velice těžce.

Okresní úřad povolil veřejnou sbírku a tak pověření občané obcházeli okolní obce s prosbou o finanční přispění. Ministerstvo zemědělství darovalo dřevo na stavbu kostelíka. Správa státních lesů povolila na výstavbu základů lámání kamene v blízkém lomu u Černého potoka za symbolickou úhradu. Jistí občané z Javořinky, sympatizující s Hrčavany, se nabídli, že pomohou potřebný kámen z lomu dovézt na staveniště, což se také stalo. Subvenci na stavbu poskytlo i Ministerstvo sociální péče.

Obrovskou pomoc Hrčavanům pak poskytlo Ústředí Slezské Matice osvěty lidové, které se rozhodlo celou vlastní stavbu provést na své náklady.

Stavět se začalo v březnu 1936. Stavba rychle rostla a tak bylo rozhodnuto, že slavnost svěcení kostelíku se uskuteční 5. července 1936 a bude zasvěcen věrozvěstům Cyrilovi a Metodějovi .

Od této doby se na svátek obou světců koná vždy 5. července hrčavská pouť, na rozdíl od jiných poutí, které se konají příslušnou neděli. V některých létech i za účasti několika tisíc lidí.



K vnitřnímu zařízení kostela: původní oltář z modřínového dřeva byl vyroben Státní dřevařskou školou ve Valašském Meziříčí (dnes je uložen v márnici, používá se jako poutní oltář), oltářní koberec, dílo gobelínářské školy ve Valašském Meziříčí daroval zemský prezident Černý (v důsledku změn klasických oltářů v římsko-katolických kostelích byl odstraněn i tento koberec, dnes je uložen v depozitáři), oltářní obraz sv. Cyrila a Metoděje darovalo Ústředí Slezské Matice osvěty lidové, Ministerstvo školství darovalo harmonium a mešní nádobí, kopii mešního nádobí z Komenského mauzolea v Naardenu. Děkan Hanzlík z farního úřadu v Jablunkově daroval pro kostelík lustr a lampu pro "věčné světlo". Křížová cesta byla darem Larische, majitele kamenouhelných dolů v Karviné. Zemský přísedící daroval pro kostelík zvon, klášter Alžbětinek v Jablunkově daroval sousoší svaté rodiny, starou tyrolskou práci.

Slavnost svěcení proběhla za účasti mnoha přizvaných hostů a stovek občanů i z okolních obcí. Úvodní kázání bylo prosloveno v češtině, slovenštině a polštině, jak se na obec na trojmezí slušelo.

Po obsazení Těšínska Polskem v roce 1938 hrčavský kostelík i nadále sloužil potřebám církve, stále patřil pod jablunkovskou farnost. Stejně tak tomu bylo i po obsazení Polska Německem (od roku 1939 do roku 1945).

Válkou hrčavský kostelík neutrpěl, Hrčava nebyla na přímém postupu vojsk. Jedinou, ale podstatnou, ztrátou byl pro válečné účely zabavený kostelní bronzový zvon někdy v létech 1941 až 1943. Ale kostelík nebyl dlouho beze zvonu, protože brzy začal na kostelíku zvonit ocelolitinový zvon z bývalé zvoničky na polské škole v Bukovci (po postavení kostela v Bukovci v roce 1938 se přestal používat), který zvoní dodnes. V současné době se usiluje o sehnání finančních prostředků na zakoupení nového opět bronzového zvonu.

Zvuk hrčavského zvonu má tu zvláštnost, že je slyšet ve třech státech : v České republice, Polsku a na Slovensku.

Kostelík se také chlubí krásnou vyřezávanou křtitelnicí , což byla práce místního rodáka, hluchoněmého Ondřeje Zogaty , jehož díly se chlubí i mnohá muzea.

K nejvzácnějším návštěvám kostelíku a hřbitůvku patří první prezident České republiky Václav Havel, který zde byl 15.6.1993. (Na škole je pamětní deska, fotodokumentace z návštěvy je ve staré hospodě U Sikory k dispozici na požádání.)

Hrčavský kostelík svými maximálními půdorysnými rozměry 13 m x 7 m a výškou 16 m patří k nejmenším kostelíkům v širokém okolí, přesto je to nejvyšší stavba v obci.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.obechrcava.cz