Držitel titulu
"Nositel tradice lidových řemesel"
za rok 2003

Pan Josef Kopčar se narodil 25. února 1950 ve slovenské obci Horní Maríková, která svým katastrem sousedí s Novým Hrozenkovem na Valašsku.

Když mu byly dva roky, přestěhovali se rodiče za prací do obce Hladké Životice na Novojičínsku. Po ukončení povinné školní docházky v Suchdole nad Odrou nastoupil jako učeň oboru tesař v podniku Bytostav Ostrava. Pro práci se dřevem měl nadání, jeho vynikající výsledky byly v 2. ročníku odměněny účastí na setkání tesařských učňů celé Evropy, které se konalo v roce 1967 v Jugoslávii.

Po složení učňovských zkoušek v roce 19678 nastoupil základní vojenskou službu. Po jejím skončení začal pracovat jako stolař v Ostravě.

V roce 1972 se oženil a přestěhoval do Valašské Bystřice a pracoval ve zdejším výrobním družstvu Portáš, jehož hlavním sortimentem byly tradiční výrobky ze dřeva - žebříky, násady, domácí nářadí.

O tři roky později - v roce 1975 byl přijat jako tesař do oddělení obnovy památek Valašského muzea v přírodě, kde pracuje dodnes. Zpočátku pracoval samostatně, od roku 1982 je předákem skupiny tesařů. V rámci zvyšování odbornosti absolvoval v letech 1975 - 1977 v Okresním vlastivědném muzeu v Šumperku odborný kurz pro specializovaná řemesla v profesi tesař - památkář, který zakončil zkouškou.

V době svého působení ve Valašském muzeu v přírodě se podílel tvůrčím způsobem na realizaci řady roubených expozičních objektů, které byly postaveny v areálu Mlýnská dolina a Valašská dědina. V současné době osvědčuje své znalosti práce s kamenným zdivem při rekonstrukci vozovny z Ostravice.

Vyniká znalostí materiálu, vlastností jednotlivých druhů dřeva, nástrojů a tradičních technologií, které denně využívá při své práci na stavbě i opravách expozičních objektů muzea. Dovede na základě technické dokumentace dodržet všechny tradiční pracovní postupy při založení stavby, přípravě prvků a skládání srubové konstrukce, ovládá stavbu krovů i krytí šindelem, zpracovat a osadit ostění oken, dveří, sparikovát srub apod. Pracuje také samostatně bez zadávací dokumentace a problémy dovede řešit individuálně.

Osvojil si také všechny finesy sekernického řemesla, o čemž svědčí jeho podíl na výrobě vodních kol, hřídelí a dalších prvků pro technické stavby nejen v areálech Valašského muzea v přírodě, ale také pro muzeum v Zubrnicích, Muzeum lidové architektury v Martině na Slovnensku, podílel se také na budování objektů v Muzeu vesnice ve Strážnici.

Ve Valašském muzeu v přírodě se podílel na stavbě a rekonstrukci vodního mlýna, pily, valchy, olejny a hamru v areálu Mlýnská dolina (1980 - 1982), na transferu a následné stavbě Heřmanické sýpky a stavbě amfiteátru v Dřevěném městečku podle dokumentace prof. Langera.

V areálu Valašská dědina na kopii větrného mlýna včetně hřídelí a pohonu, vedl skupinu tesařů při stavbě kopie tří usedlostí tzv. Hrozenkovské terasy, podílel se na transferu a následné stavbě komory z Horní Lidče a zvoničky z Lužné.

Vedle práce tesařské a sekernické ovládá výrobu šindelů a dřevěných okapních žlabů, sparinkování mechem, zvládá práci na všech jednoduchých a složitých dřevoobráběcích strojích.

Mezi kolegy obdobných profesí je uznávanou autoritou, jeho návrhy a podněty při realizaci transferu objektů a pořizování kopií staveb jsou akceptovány bez výhrad.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.nulk.cz